HISTORIE – VESTIBUL KOSTELA:

 

    Farnost je velmi stará. Původně ji tvořily dvě osady. Starší, založená na slovanském právu: Kugiawa, a blízko ní na německém právu kolem roku 1293 vzniká „ves Klementova“, již založil nepochybně – téhož roku připomínaný – tamější fejt Clemens. Později splynuly obě osady v jednu obec, při čemž česká část se poněmčila a obec nesla jméno Clemensdorf., Clementendorf, z toho pak Klemenendorf. V listinách je poprvé jmenována r. 1337.

Kolem roku 1510 připomíná se farář Matěj. Ten byl protestantským pánem odstraněn a fara neobsazena. Roku 1588 dosazen na ni protestantský pastor a r. 1594 vystřídán opět katolickým knězem.

Za třicetileté války byly od r. 1623 – pro nedostatek kněžstva – z Kujav obstarávány (asi 15 let) i Hladké Životice a Pustějov, nějakou dobu i Suchdol a Butovice. Ke konci třicetileté války vzali patronát fary olomoučtí biskupové (do r. 1789, kdy ji převzala Náboženská matice). Od roku 1784 přifařeny do Kujav (z Bílova) Pohořilky. R. 1844 tam postavena na místě staré zvonice kaple sv. Andělů strážných, v niž sloužena na žádost občanů mše asi 5x do roka.

Do roku 1689 obstarávali duchovní správu řeholní kněží sv. Augustina  z Fulneka (jeden z nich – Ignac Gebel – vystavěl r. 1686 také nynější kostel v H. Životicích).

V Kujavách měli vyznavače i Moravští Bratři Komenského, který působil ve Fulneku. (Svůj „Katechismus“ vydaný r. 1661 v Amsterdamu, věnoval „rozptýleným ovcím Božím v kraji fulneckém“. Mezi vesnicemi jmenuje i Klendendorf.)

Původní kujavský kostel byl velice starý. Vyhořel kolem r. 1713. Byly na něm 2 zvony. Větší s obrazem sv. Kříže a s nápisem: „Der-kam-uns-mit friedt-Clementendorf“. Menší s latinským nápisem „Králi slávy, přijď a přines nám mír – 1490“ (Oba nápisy mají stejný obsah). Z těch dvou zvonů byly po požáru ulity nové dva zvony, z nichž jeden volá z kujavské věže dosud. Byl ulit v Opavě r.1713 a má latinský nápis: „Na hlas tohoto zvonu ať se obracejí hříšnici, chvějí se pekelné mocnosti a unikají bouře s živelnými pohromami“.

 

Chrám byl po požáru narychlo opraven. Farář Josef Friedel usiloval od r. 1797 o stavbu nového kostela. Napoleonské války však zdržovaly. Po bitvě tří mocnářů u Slavkova (2.12.1085) táhly Kujavymi zástupy vojska. O Vánocích umístěn v obci i transport tyfem onemocněných ruských vojáků, z nichž 4 tam zemřeli. Také obyvatelstvo se nakazilo. V 81 dnech bylo 74 pohřbů. Farář Friedel dosáhl toho, že 2 dny před svojí smrtí (9.9.1830) byl položen základní kámen k nynějšímu kostelu, dostavěn na podzim 1833 a slavně vysvěcen arc. Ferdinandem Maria Chotkem 12.6.1834. Kostel je v empírovém slohu.

Roku 1867 pořízeny (z radnice v Odrách) věžní hodiny. R 1881 přestaly jít. (Marně opravovány).

Roku 1902 věnoval místní rodák Ing. Arch. Freisler kostelu novou dlažbu (i v lavicích). R. 1912 dal vystavět kamenné schody od cvičiště (asi před hřbitovem ?) ke kostelu.

Kulturní památka od 3.5.1958.

(autor neznámy)

 

 

 

__________________________________________________________________________________________________________________

 

 

 

Přepis stručných dějin farnosti Kujavy

(zpracováno: únor 1968)

 

 

Farnost je velmi stará, Původně ji tvořily dvě osady. Starší, založená na slovanském právu: Kugiawa, a blízko ní - na německém právu kolem r.1293 vzniklá Ves Klementova (Clementis villa), již založil nepochybně téhož roku připomínaný tamnější fojt Clemens. Pozdě ji splynuly obě osady v jednu obec, při čemž česká část se poněmčila a obec nesla jméno Clemendorf, Clementendorf, z toho pak K1antendorf. V listinách je po prvé jmenována r.1337.

První známý farář kujavský je Matěj okolo r.1510. Bernhard ze Žerotína, protestantský majitel tamních statků ho odstranil. Zdá se, že na nějakou dobu zůstala kuracie neobsazená. R 1588 dosadil sem protestantský pán Jan Skrbenský Hřiště pastora Šimona Prokopa. R.1594 na zákrok biskupa Stanislava Pavlovského byl vystřídán katolickým farářem Jiří Sokolem, ale jen do 1619, kdy byl od protestantů vypuzen. Za 30-tileté války a po ní byl nedostatek far a tehdy od r.1623 byla duchovní správa z Kujav rozšířena vedle stále spravovaných Hl.Životic a Pustějova i na Suchdol a Butovice. Když za války byla zbořena i kujavká fara, byla farnost spravována od kněží augustiniánů z Fulneka od 1625-1666. Jedním z. administrátorů byl Pavel Brossmann, pozdější probošt /+ 1672/. Ke konci války přešel patronát od „povstaleckých“ pánů na olomouckého arcibiskupa. Po znovupostavení fary /1666 ?/ byl v Kujavách opět ustanoven duchovní pro správu Kujav, Hl.Životic a Pustějova; do 1689 byli to kněží z august. kláštera z Fulneka. Jeden z nich, Ignác Gebel, přestavil dřevěnou faru a postavil nynější kostel v Hl.Životicích r.1686.

V Kujavách měli vyznavače i Moravští Bratří Komenského, který působil ve Fulneku. Svůj katechismus, vydaný v Amsterodamu, věnoval "rozptýleným ovcím Božím, kde mezi jmenovanými obcemi je i Klandendorf.

Roku 1784 se Hladké Životice a Pustějov stávají lokaliemi, když před tím byly z Kujav spravovány asi 160 let. Na místo toho byly Kujavám přiděleny Pohořílky. Od r.1789 převzala patronát Náboženská matice.

Jmenný seznam kněží:

1337 Thilo /? neví se, zda to byl kněz nebo soudce/

1510 Matouš; do 1588 farnost patrně bez duch. správy.

1588-1594 pastor protestantský Šimon Prokop.

1594-1619 Jiří Sokol, kněz katol., od protest.vypuzen.

1525-1666 farnost administrována z august.kláštera fulneckého. Po znovupostavení fary 1666 jsou na ní administrátory ještě kněží z ful.kláštera:

1666-1671 Kararinsky kanovník;

1671-1672 Jeroným Smišek;

1672-1675 Augustin Richter;

1675-1681 Jan Wolný;

1681-1683 FranKrumpholz;

1683-1689 Jan Ignác Gebel /+1694 jako probošt/. Jím končí řada kněží augustiniánů a nastupují na kuj.faru kněží „světští“:

1689-1690 Šimon Doležel;

1690-1701 Jan Valentin Brauner;

1701-1725 Karel Josef Gerth;

1726-1740 Ondřej Ferdinand Jedek;

1740-1747 Matin Bauherr; 1747-1750 Řehoř Vilém Zeno Eques von Dennhof;

1751-1763 Antonín Schwanzer;

1764-1768 Atonín František Freyheit;

1768-1778 Berhard Aug.Wach, byl velmi oblíbený;

1778-1781 Josef Kinauer, byl před tím prefektem kněžškého semináře v Olomouci, učený, odstraňoval zlozvyky a pověry ve farnosti, ale reformoval i liturgii (četl německy epišt.a evangelium při mši sv. pozměnil si obřady svatební a j.) až nakonec byl obžalován u ordináře a suspendován.

1781-178 farnost administrována kooperátory Demel a Muck

1783-1785 dosazen zase Kinauer;

1785-1793 kooperátoři Muck, Olbřích, Brossmann;

1793-1830 Josef Friedel;

1831-1856 Jan Grun;

1856-1871 Ferd. Kuhn;

1871-1885 Josef Jakusch;

1885-1895 František Justel;

1896-1906 Jan Huckel;

1907-1913 František Olenek;

1913-1928 Alois Kowař;

1929-1946 Heinrich Illichmann.

Po jeho odsunutí do Německa konal zde bohoslužby do 1948 Mikuláš Šindlář;

1948-1959 excurrendo z Hladkých Životic Robert Chovanec;

1959-1962 Antonín Dominikk

1962-1965 František Navrátil;

1966-2009 Hubert Šula,

2009-         Martin Sudora (pocházející ze Slovenska)

 

 

Z farnosti vyšlo celkem 8 kněží: V 18.stol. byl to Antonín Liebischer; Erich Zeisberger z řádu paulínů z Čenstochové, častěji se stýkal s polským králem Poniatovkym; kapucín Urbán Zeisberger, misionář v Rusku, mluvil s císařovnou Kateřinou, obdarovala ho saněmi se spřežením a j.;

V 19.stol. by to jistý Wanke, dále Josef František Liebischer; František Strzer; Vincens Blosch, působil ve Vídni a podle něho nazvána v 19. vídeňském obvodě jedna u ulic "Bloschgasse"/dle záznamu z r.1933/. V r. 1.933 slavil zde primice rodák kujavký Josef Kobliha, nar . 4.4.1909.

           

Farní kostel sv. Machaela Archandela v Kujavách.

 

Původní kostel /datum postavení není znám/ vyhořel r.1713. Podle historika Wolného byl kamenný s kamennou klenbou a s věží nahoře rovnou na způsob cimbuří. Po znovu vybudování kostela byl strop v lodi rovný z prken. Hlavní oltář sv. Michaela, boční P. Marie a sv. Anny. Křtitelnice stála uprostřed lodi. Na věži byly 2 zvony z r.1713 a umíráček, v sanktusové věžičce zvon z r.1768. Dva větší zvony byly původně již v kostele před vyhořením z datem 1490. Ale při požáru byly zničeny a byly přelity r.1713. Všechny tyto zvony byly přeneseny do nynějšího kostela.

 

Nynější farní kostel:

Farář Friedel usiloval od r.1797 o stavbu nového kostela. Napoleonské války ho zdržely /po bitvě u Slavkova 2.12.1805 táhlo přes Kujavy ruské vojsko a tyfem byli kujavští nakaženi tak, že během 81 dnů bylo 74 pohřbů/. Přesto dosáhl toho, že ještě dva dny před svou smrtí /+ 9.9.1830/ byl položen základní kámen k nynějšímu kostelu. Za jeho nástupce faráře Jana Gruna byl rozebrán starý, chatrný kostel a postaven nový r.1833.

Je ve slohu pozdně románském (v současnosti ho památkáři nazývají „empírový“). Loď i kněžiště je půdorysu obdélníkového rozměrů 34x14,50m. Krytina je z pálených tašek, čtyřhranná věž má nízkou plechem krytou střechu. Kostel je opatřen 2 hromosvody. Do kostela vedou 2 vchody: Hlavní a vedlejší, t.č.nepoužívaný. Jiný vchod jede do sakristie.

V předsíni kostela hned u hlavních dveří na podlaze je velká kamenná deska označující patrně místo, kde jsou uloženy tělesné pozůstatky některých kněží. Po pravé straně předsíně vede schodiště na kůr, po levé je místnost-depositář, kde je též uskladněn pěkný "betlém". Interiér kostela udivuje svou velebnou jednoduchostí, prostorou a výškou, která je znásobena mohutnou půlkulovou cihlovou klenbou nad celou chrámovou lodí. V lodi jsou dvě velká půlkruhová okna s obyčejného skla, zdobená křížem s modrého skla a menším vyobrazením sv. Jana Boska a v druhém okně sv.Teresie od Ježíška. V lodi je 32 pevných, pohodlných dubových lavic (na třetí z leva je vyrytý rok pořízení 1833). Dva boční oltáře: na levé straně s obrazem Růžencové P. Marie, na pravé sv. Josefa. Dále je na levé straně kazatelna, na pravé tvoří protějšek sousoší sv. Jan Křtitele se křtem Páně. Nad ním je mramorová křtitelnice. Vedle křížové cesty je tu ještě na bočních stěnách socha sv. Alžběty a sv.Antonína, vzadu pak socha Krista, přítele mládeže. Vzadu ve výklenku, který vznikl ze zrušeného bočního vchodu je s P .Marií Lurdskou, na protilehlé straně ve stávajícím bočním vchodu je podobný oltářík B.Srdce Páně. - Na kúru jsou víc jak 100 let staré varhany, několikrát přestavované a opravované /naposled v r.1960/, ale.toho času /1968/ jsou z provozu vyřazeny načisto. Dále je tam skříň "farní archiv". Za varhanami na průčelní stěně kostela Je půlkulaté okno. Při pohledu z venku tvoří spolu s hlavním vchodem a fasádou jednotný celek.

Kněžiště má po stranách dvě okna a pod nimi je obraz B.Srdce Páně a Srdce P,Marie. Hlavní oltář je dřevěný. Nad svatostánkem /je dolní a horní/ je dřevěná zlacená soška P.Marie s Děťátkem. Pozadí oltáře s velkým titulním obrazem sv. Miahaela od Jana Krištofa Handkeho z r. 1751/ a sochy sv. Petra a Pavla tvoří dominantu kostela. Prostorná sakristie se starou skříní na paramenta je na levé straně kněžiště. Vchod do sakristie z venku vede přes malou předsíňku.

Na věži byly 3 zvony ze starého kostela a zvonek v sanktusové věžičce. Za l.svět.války byly pro válečné účely odvezeny 2 zvony /prostřední a umíráček/. V r.1922 pořízen nový zvon Matky Boží 252 kg, v.1932 pořízen umíráček "sv. Barbora“ Tyto dva nové zvony byly však odvezeny za 2.světové války, takže nyní zůstal jen větší zvon sv. Michaela z r.17l3 a zvonek v sanktusové věžičce z r.1768.

Věžní hodiny byly zakoupeny v r. 1867 /z radnice v Odrách/. Je to muzeální stroj, který jež po léta nejde /renovovaný 1885/.

R.l902 věnoval místní rodák Ing.Rreisler kostelu novu dlažbu i dřevěnou pod lavicemi. R.1912 dal postavit 48 kamenných schodů od cvičiště ke kostelu. Celý kostel byl naposledy z venku i uvnitř vymalován v r.1960.

Před hřbitovní branou stojí po jedné straně kamenný kříž /1853/, po druhé straně Mariánský nevysoký sloup /1900/. Božítělová kaplička je jedna. Farní budova je od r.1947 pronajata MNV pro účely školky.

 

Při slučování obcí byla v r.1960 ke Kujavám připojena obec Pohořílky /Pohořelky, Pohořálky, něm. podle vůdce osadníků Schimmel-a Schimmelsdorf/. Církevně jsou Pohořílky spravovány z Kujav již od. 1784. Za 30-tileté války byl v Pohořílkách jednoposchodový zámeček. Při jeho zbourání 1756 našel se tam dveřní kámen s datem 1323, což by mohlo svědčit o velkém stáří osady. Původně byly Pohořílky spravovány ze Slatiny u Bílovce, od 1652-1784 z Bílova /r.1756 nalezl rychtář při kopání studny na své zahradě cínovou nádobu s datem 1551 s papežskými groši. Třetinu použil na pořízení kalicha pro bílovský kostel./ V osadě se nacházela od 1844 kaple ke cti andělů strážných na místě dřívější věže-zvonice, která pojala 20-30 lidí/. Ve vížce byl zvon z -r.1756 /68,5kg/. R1917 byl odebraný. R.19l8 pořízen nový, ocelový. Na kapličce byla mramorová deska se jmény 6 padlých vojínů z l.svět.války. Po r.1929 bylo povoleno sloužit v této kapli mši sv. asi 5x do roka. Kaple byla zbourána po r.1960, zvon je nyní na hasičské zbrojnici. Dále na místě starého dřevěného kříže postaven 1895 kamenný kříž. R.1962 byl povalen, ale téhož r.znovu postaven /vlastní kříž a korpus není původní/. R.1920 postavena ještě kaplička ke cti Nejsv. Trojice a sv. Anny. /dnes rozpadlá/. Počet obyvatel je v celé obci /i s Pohořílkami/ 695, vesměs katolíků /nyní velmi vlažných/ a asi 17 čsl, pravoslavných a bez vyznání.

od 14.2.2013